Bodrumský hrad

Nad hlavou se hádají rackové a lanoví klepe na stěžně dřevěných jachet v přístavu pod nimi. Ve vzduchu se vznáší sůl. Nad tím vším se tyčí zdi z šedého a zeleného kamene, u základny tak široké, že se zdá, jako by vyrůstaly ze samotné skály. Toto je hrad Bodrum, stojící na malém mysu mezi dvěma zátokami města. Moře ze tří stran, město ze čtvrté. Před historií, stačí si uvědomit jeho polohu – kdokoli držel tuto skálu, držel i pobřeží.

Staviteli byli rytíři johanitů, vojenský řád evropských křižáků se sídlem na ostrově Rhodos. V roce 1402 středoasijský dobyvatel Timur zničil jejich pevnost ve Smyrně, na pobřeží. Rytíři potřebovali novou oporu na anatolské pevnině a o několik let později, kolem roku 1406, zde začali stavět. Hrad zasvětili svatému Petrovi a pojmenovali ho Petronium. Mnoho učenců se domnívá, že název města, Bodrum, odráží toto staré slovo.

Nyní se pozorně podívejte na zdi, protože skrývají skandál s recyklací. Mezi drsným nazelenalým sopečným kamenem leží bloky leštěného bílého mramoru – čtvercové, lesklé a zjevně odjinud. Jsou. Rytíři těžili ruiny mauzolea v Halikarnasu, jednoho ze sedmi divů starověkého světa, které se zřítilo kousek pěšky ve vnitrozemí. V tomto opevnění jsou nacpány kusy divu. Jejich nalezení je jednou z tichých her hradu.

Rytíři pocházeli z celé Evropy a organizovali se podle jazykových skupin. Každá skupina převzala odpovědnost za část obrany, a proto věže nesou národní názvy: Anglická věž, Francouzská věž, Německá věž, Italská věž, Španělská věž. Na Anglické věži hledejte vyřezávaný reliéf lva a erby, které zanechali její stavitelé. Hrad byl společným evropským projektem, sestaveným věž po věži na anatolské skále.

Po více než století sloužila pevnost jako pevnost a útočiště na nepřátelském pobřeží. Pak se politika jedním tahem změnila. V roce 1522 osmanský sultán Sulejman oblehl a dobyl Rhodos, hlavní sídlo rytířů. Podle podmínek kapitulace řád opustil oblast a v roce 1523 tento hrad bez boje přešel do rukou Osmanů. Kaple se stala mešitou a vedle ní se tyčil minaret. O staletí později hrad dokonce nějakou dobu sloužil jako vězení.

To, co dnes hrad naplňuje, je podivnější a lepší než zbraně – vraky lodí. Od 60. let 20. století se v pevnosti nachází Muzeum podvodní archeologie, jedno z nejvýznamnějších svého druhu. Sbírka začala předměty, které vylovili místní potápěči lovci hub, kteří na mořském dně neustále nacházeli starověký náklad. Archeologové se řídili tipy potápěčů a Bodrum se stal světovým centrem pro vykopávky lodí, které se potopily před tisíci lety. Jejich náklad je uložen v halách uvnitř.

Hvězdou je vrak lodi Uluburun. V roce 1982 potápěč lovec hub spatřil na mořském dně u mysu poblíž Kaşu, podél pobřeží na východě, zvláštní kovové desky. Ukázalo se, že se jedná o měděné ingoty z obchodní lodi, která se potopila asi před 3 300 lety – jeden z nejstarších vraků, které kdy byly vykopány. Jeho náklad připomíná královský nákupní seznam: měď a cín, barevné skleněné ingoty, eben, slonovina, pryskyřice a zlatý skarabeus nesoucí jméno egyptské královny Nefertiti.

V jiné hale je vystaven skleněný vrak ze Serçe Limanı, lodi, která se potopila v jedenáctém století a převážela tuny rozbitého skla určeného k recyklaci. Z těchto roztříštěných fragmentů vědci znovu sestavili nádoby kus po kusu a vitríny září zeleně a fialově. Mezi těmito dvěma vraky můžete stát v jednom hradě a vnímat více než dva tisíce let středomořského obchodu – na jednom konci králové doby bronzové, na druhém středověcí obchodníci se sklem.

Mezi výstavními halami se hrad mění v zahradu. Po nádvořích a terasách se procházejí pávi, návštěvníci je vůbec neruší, a ve výklencích zdí šeptají holubice. Pod stromy jsou v pyramidách naskládány amfory a výsadba kombinuje myrty, platany a středomořské byliny. Rytíři stavěli pro válku, ale interiér nyní působí spíše jako stinný park s cimbuřím. Mezi sály se vydejte pomalou cestou a nechte pávy udávat tempo.

Vylezte na hradby, kde uvidíte finále. Z hradeb se kolem vás rozkládá Bodrum: bílé krychlové domy šplhající se do kopců, dvě zátoky rozdělené samotným hradem, dřevěné gulety – tradiční místní plachetnice – kotvící v řadách a trajekty plující k řeckému ostrovu Kos na obzoru. Rytíři sledovali stejnou vodu, zda se neobjeví nepřátelské plachty. Můžete ji sledovat kvůli odpolední lodní dopravě, která je mnohem relaxačnější.

Hrad byl několikrát restaurován, naposledy v rámci dlouhého projektu dokončeného v posledních letech, takže se procházejte se zvědavostí – nádvoří, cisterny, kaple, věže, žaláře. Žalář pod bránou nese ponurý nápis o spravedlnosti z rytířské éry, připomínku, že se nikdy nejednalo o dekorativní budovu. Obujte si slušnou obuv. Schody jsou opotřebované, hradby nerovné a do nejlepších koutů hradu je potřeba jen krátký výstup.

Než odejdete, najděte si místo na zdi směřující k moři a položte ruku na mramorový blok, který kdysi mohl stínit královskou hrobku. Zázrak, pevnost, mešita, vězení, muzeum – tento mys vyzkoušel pět povolání a z každého si uchoval suvenýry. Dole lanoví stále trpělivě klepe o stěžně. Rackové se stále hádají. Moře, které potopilo každou loď v halách za vámi, se třpytí, jako by si na nic nepamatovalo.