Pláž Kleopatra

Zde si sundejte boty a okamžitě si všimnete písku. Je hrubý. Zrna jsou velká a světlá, spíše připomínají jemný štěrk než prach, a při chůzi vydávají tichý křupavý zvuk. Přejeďte si rukou po noze a písek padá rovnou dolů. Téměř žádný z něj se nelepí. Povrch je nahoře teplý a o několik centimetrů níž chladnější. Malé vlny přicházejí pomalu, pravidelným tempem a pak se syčením vracejí zpět skrz uvolněná zrna.

Podívejte se na východ podél pobřeží. Pláž se táhne v dlouhém mělkém oblouku a končí u zdi šedé skály – mysu, na kterém se nachází stará pevnost. Tato silueta vás bude pronásledovat celé odpoledne. Otočte se na druhou stranu a pobřeží pokračuje na západ, za nímž se tyčí bytové domy, palmy a promenáda. Za vším se blízko pobřeží tyčí pohoří Taurus. Jen velmi málo pláží nabízí stejný výhled na otevřené moře, pevnost a pohoří.

Písek si zaslouží chvilku pozornosti. Hrubá zrna rychle odtékají, takže se tato pláž ve větru nemění v horký prach. To také znamená, že pobřeží se místy ostřeji svažuje než pláže s jemným pískem dále na západ. Existuje přetrvávající místní příběh, že písek byl sem dovezen z Egypta jako dar. Berte to jako folklór. Pláže s hrubým zrnem se přirozeně vyskytují tam, kde je pobřeží podepřeno horami a krátkými, rychlými řekami.

A teď název. Tradice praví, že Kleopatra se na této pláži koupala a že jí Mark Antonius dal toto pobřeží jako dar. Romantika je folklór. Politika, která se skrývá za ní, nikoli. Antonius skutečně předal Kleopatře kontrolu nad územími podél tohoto jižního tureckého pobřeží. Důvod byl spíše praktický než sentimentální. Tyto hory ukrývaly vynikající dřevo na stavbu lodí a Egypt ho téměř žádné neměl. Kdokoli ovládal tyto lesy, mohl si postavit flotilu. To je méně okouzlující příběh, ale pravděpodobnější.

Hlavní událostí je voda. Za klidného rána je dostatečně čistá, abyste viděli své vlastní nohy a vlnky v písku pod nimi. Barva se mění z bledě zelené v mělčině na tmavší modrou dále, s tmavšími skvrnami, kde se mění mořské dno. Středozemní moře zde zůstává teplé až do podzimu. Mnoho pravidelných návštěvníků říká, že nejlepší měsíce pro koupání nejsou vůbec na vrcholu léta, ale v týdnech po obou stranách.

Tato pláž je organizovaná, což některým cestovatelům vyhovuje a jiné dráždí. K dispozici jsou řady lehátek a slunečníků k pronájmu, sprchy, převlékací kabinky a po celou sezónu jsou k dispozici plavčíci. Pláž je držitelem statusu Modrá vlajka, mezinárodního ocenění udělovaného za kvalitu vody, bezpečnost a vybavení. Pokud chcete prázdný úsek písku, toto místo pro vás není. Pokud si chcete zaplavat, posaďte se a nechte si přinést něco studeného, funguje to velmi dobře.

Na východním konci pláže, blízko skály, se nachází jeskyně, která stojí za hodinu vašeho času. Byla objevena ve 40. letech 20. století během těžebních prací, kdy trhací práce otevřely komoru plnou stalaktitů a stalagmitů. Vzduch uvnitř je vlhký a chladný, s vysokým obsahem oxidu uhličitého a velmi malým množstvím prachu. Lidé s astmatem sem jezdí po celá desetiletí, aby seděli uvnitř a dýchali. Ať už je lékařský názor jakýkoli, samotná změna teploty je úlevou.

Alanya byla dříve dělnickým městem, než se stala letoviskem. Když se z pláže podíváte do vnitrozemí, stále uvidíte jeho stopy – skleníky, banánové plantáže na nižších svazích, citrusové háje. Banány pěstované na tomto pobřeží jsou kratší a sladší než dovážené a uvidíte je prodávat na stáncích u silnice s plody stále na stonku. Město má také dlouhou historii stavby malých lodí, která se provádí v dvorech poblíž přístavu na druhé straně skály.

Věnujte pozornost větrnému režimu. Rána jsou zde často hladká a klidná. Brzy odpoledne obvykle fouká od moře vánek, hladina se zdrsní a podél pobřeží se tvoří malé vlny. V běžných dnech to není nebezpečné, ale úplně to změní koupání. Pokud chcete klidnou vodu a dobrou viditelnost, vstupte do vody před polednem. Pokud se rádi necháváte zmítávat vlnami, odpoledne vám bude vyhovovat.

Protože je pláž orientována zhruba na západ, zapadá na ni slunce. Světlo klesá k vodě, hory za nimi se zbarvují ze šedé na fialovou a pevnostní skála se mění v černý obrys. Lidé se kvůli tomu shromažďují podél promenády bez jakékoli organizace. Plavci zůstávají ve vodě déle, než měli v úmyslu. Písek si po západu slunce ještě chvíli udržuje teplo, takže večerní sezení na něm je překvapivě příjemné.

Po setmění pláž a promenáda spíše mění charakter, než aby se vyprázdnily. Rodiny se procházejí. Prodejci prodávají pečenou kukuřici a zmrzlinu. Rybáři se rozkládají podél skal na východním konci s dlouhými pruty a malými lampami. Nálada je spíše klidná než hlučná. V tureckých pobřežních městech je večerní procházka společenskou událostí s vlastním rytmem a účast na ní nestojí nic kromě ceny čaje někde po cestě.

Než vyrazíte, naposledy se projděte k břehu a postavte se tam, kde vám vlny sahají až ke kotníkům. Podívejte se na východ na skálu, pak na obzor a pak dolů na hrubý světlý písek kolem vašich nohou. Na tomto pobřeží se odehrávaly dva tisíce let lodí, přístavů a hádek a nic z toho nezměnilo zvuk, který voda vydává na tomto přesném úseku. Stůjte tam celou minutu. Pak si vezměte boty a jděte.