Motýlí údolí

Loď objíždí mys a útesy se otevírají jako dveře. Dvě skalní stěny, protkané šedou a oranžovou barvou, se tyčí přímo z moře a mezi sebou rámují zelený klín. U jejich nohou leží krátká pláž ze světlých oblázků a písku. Motor zpomaluje. Voda pod trupem se mění z tmavě modré na průzračně tyrkysovou a na dně můžete vidět kameny v hloubce deseti metrů. Někde ve vnitrozemí, mimo dohled, slyšíte tenký pramínek padající vody.

Toto je Motýlí údolí – turecky Kelebekler Vadisi. Je to strmý kaňon, který se zařezává od moře do hor pod vesnicí Faralya. Útesy jsou vysoké zhruba 350 metrů, dostatečně blízko u sebe, aby slunce dosáhlo dna údolí jen na část dne. Středem protéká studený potok, napájený prameny ve skále, a udržuje údolí zelené během nejsušších letních týdnů.

Název pochází z tvorů, kteří se zde shromažďují v teplých měsících. Nejznámější z nich, tygr jerseyský, technicky vzato vůbec není motýl. Je to denní létající můra. Jeho přední křídla jsou černě a krémově pruhovaná, jako přechod pro chodce složený do trojúhelníku. V klidu vypadá jako útržek stínu na skále. Pak letí – a zadní křídla se blýská jasně oranžovočerveně. Překvapení je celé divadlo.

Ve vrcholném létě se tygři jerseyští shromažďují v chladných a vlhkých zákoutích údolí, zejména poblíž vodopádu na jeho vzdáleném konci. Odpočívají na mokrých kamenech a visících rostlinách, někdy jich je v několika krocích několik desítek. Místní průvodci říkají, že v údolí bylo v průběhu let zaznamenáno asi sto druhů motýlů a můr. S přesným číslem zacházejte volně. Jisté je, že tento stinný, prameny napájený kaňon je vzácným útočištěm na horkém a suchém pobřeží.

Údolí je chráněno a to přísně. V roce 1995 jej Turecko prohlásilo za přírodní chráněnou lokalitu prvního stupně, což je nejpřísnější kategorie v zemi. Trvalá výstavba je zakázána. Není zde žádná silnice, žádný hotel ani žádný beton. Místo toho najdete jednoduchý tábor za pláží – dřevěné plošiny, stany, základní kuchyň, solární panely. Lidé, kteří zde přespávají, se myjí v potoce a jdou spát s vypnutým generátorem pod hvězdnou oblohou.

Většina návštěvníků přijíždí lodí, a to je rozumná volba. Vodní taxi a turistické lodě jezdí z Ölüdenizu až do rána a plavba trvá méně než hodinu. Jedinou pozemní cestou je strmá stezka klesající z Faralyi, vysoko na útesu. Části se opírají o pevná lana, terén je sypký a způsobil vážné nehody. Průvodci nedoporučují cestu za mokra nebo v plážové obuvi – a myslí to vážně.

Z pláže vede do vnitrozemí podél potoka rovinatá stezka. Projdete kolem kempu a pak starými terasovitými zahradními parcelami, kde správci údolí pěstují pod útesy zeleninu a ovoce. V drsných řadách stojí moruše, olivovníky a citrusové stromy. Vzduch se ochlazuje, jak se stěny zužují. Po patnácti nebo dvaceti minutách lehké chůze stezka končí u vodopádu – proužek vody stékající po mechovité skalní stěně do mělké tůně.

Na jaře je podzim silný a hlučný. Do konce srpna se může ztenčit na pramínek, proto přizpůsobte svá očekávání ročnímu období. Mokrá skála kolem ní zůstává celý den chladná a právě zde se soustředí můry. Pohybujte se pomalu a prohlížejte si tmavé, vlhké povrchy. Co vypadá jako holý kámen, se často škube, pak se zvedne a nakonec oranžově zabliká. Chvíli se zastavte a vzduch kolem vás se naplní tichým pohybem.

Dávejte pozor na svou poctivost ohledně načasování. Tygři jerseyští se objevují v nejteplejších měsících, zhruba od června do září, a i tehdy je může větrný nebo chladný den ukrýt. Mimo tyto měsíce se do údolí stále vyplatí vydat – kvůli útesům, potoku a koupání – ale můžete vidět jen málo křídel. Nikdo nemůže zvířata naplánovat. To je součástí toho, co znamená skutečné útočiště.

Samotná pláž odměňuje čekání. Voda je čistá a rychle se prohlubuje a stěny útesů chrání před větrem, takže moře uvnitř zátoky často zůstává klidné, i když je otevřené pobřeží rozbouřené. Vyplavte padesát metrů a otočte se. Z vody můžete vidět celé údolí najednou – pláž, zahrady, zelené dno kaňonu a dvě mohutné zdi, které se k sobě kloní k horám. Je to jeden z nejlepších výhledů na Tyrkysovém pobřeží a nic to nestojí.

K pozdnímu odpoledni denní lodě zatroubí a odplují a údolí mění charakter. Stíny šplhají po východní zdi. Kozy se oklepávají na římsách, které vypadají neuvěřitelně. Potok hlasitěji hučí, jak lidský hluk utichá. Hosté, kteří přespí, zapalují svíčky u kempových stolů a pláž se vyprázdní do několika stop. Pokud se vám podaří domluvit si pobyt za poslední lodí, narazíte na jiné údolí, než jaké fotografují jednodenní výletníci.

Než odjedete, dřepněte si u potoka, kde kříží pláž, a nechte si studenou vodu stékat po ruce. Ten tenký proud je důvodem všeho tady – zelené dno, zahrady, vlhký stín, křídla. Útesy bránily v přístupu silnicím a voda udržovala život uvnitř. Jen málo míst na tomto pobřeží je chráněno takto jednoduše – skálou, vzdáleností a potokem, který odmítá vyschnout.