Starověké město Trója

Nejprve poslouchejte vítr. Vane od Dardanelského průlivu, stálý a solený, ohýbá suchou trávu mezi kameny kolem vás. V horku cvrčci chrapou. Pod nohama je cesta udusaná hlína smíchaná s rozdrobenou keramikou, jemně namletá více než stoletím kopání. Ruiny se zde nevypínají vysoko. Jsou nízké, žlutohnědé a teplé na slunci, stěny naskládané jedna na druhou. Nestojíte na jednom městě. Stojíte na nejméně devíti z nich, namačkaných v jednom mohyle.

Archeologové tuto mohylu nazývají Hisarlik. Pod vašima nohama leží devět hlavních sídelních vrstev jedna na druhé, od malého opevněného města založeného kolem roku 3000 př. n. l. až po římské město, které přetrvalo až do pozdní antiky. Každé město se zvedlo, vzkvétalo a padlo. Jeho ruiny byly srovnány se zemí a na sutinách bylo postaveno další město. Během zhruba 4000 let mohyla rostla metr po metru. Číslované cedule kolem místa, Trója jedna až Trója devět, vám prozradí, na kterou vrstvu se díváte.

Trója je slavná díky básni. Homérova Ilias, složená v řečtině kolem osmého století př. n. l., popisuje desetiletou válku vedenou o tuto citadelu. Po staletí mnoho učenců považovalo tuto válku za pouhý mýtus. Pak zde badatelé objevili skutečnou pevnost z doby bronzové s mohutnými hradbami, strážními věžemi a vrstvami hořícího materiálu. Žádný nápis nikdy neprokázal, že Homérova válka proběhla. Vrstvy známé jako Trója šest a Trója sedm však odpovídají období básně a obě vykazují známky násilí a požáru. Otázka je stále otevřená, což je součástí přitažlivosti tohoto místa.

Muž, který zde jako první kopal ve velkém měřítku, byl Heinrich Schliemann, bohatý německý obchodník posedlý Homérem. Rozsáhlé vykopávky zahájil v roce 1871 pod vedením Franka Calverta, anglického obyvatele, který vlastnil část mohyly a dlouho tušil, co se v ní skrývá. Schliemann kopal rychle a usilovně. Jeho dělníci vyhloubili obrovský příkop přímo středem mohyly a zničili vrstvy, které nepovažoval za důležité. Ten velký příkop můžete vidět dodnes. Archeologové od té doby pracují pečlivěji.

V roce 1873 Schliemann objevil poklad zlatých šperků, nádob a zbraní. Pojmenoval ho Priamův poklad podle trojského krále z Iliady a propašoval ho z Osmanské říše. V názvu se mýlil. Zlato pocházelo z Tróje Dva, města o více než tisíc let staršího než jakákoli homérská válka. Poklad se později dostal do Berlína, v roce 1945 zmizel a o desetiletí později se znovu objevil v Moskvě, kde se ho velká část dochovala. Terén, kde byl nalezen, je součástí okruhu, kterým se procházíte.

Jděte směrem k východní straně lokality a dorazíte k hradbám Tróje Šest. Jsou to nejpůsobivější kameny v Tróji. Jsou mírně nakloněné dovnitř, opracovaný vápenec je osazen hladkými stěnami a základna velké strážní věže stále stojí. V pozdní době bronzové stály tyto zdi o několik metrů výše a byly zakončeny hliněnými cihlami. Prohlédněte si svislé spáry, které dělí zeď na části. Stavitelé je mohli používat k řešení škod způsobených zemětřesením, které na tomto pobřeží představuje neustálou hrozbu.

A kůň? Dřevěný kůň se v samotné Iliadě nikdy neobjevuje. Pochází z pozdějších řeckých básní a z Homérovy Odysseie, kde je tento trik připomínán. Zda nějaký skutečný kůň existoval, nikdo neví. Může to být vzpomínka na obléhací stroj, loď nebo čirý vynález. Moderní dřevěný kůň stojí poblíž vchodu na místo, postavený pro návštěvníky, a děti do něj většinu dní šplhají. Legenda nebo ne, příběh přenesl tento malý kopec do jazyků, kterými se mluví po celém světě.

Poblíž středu mohyly hledejte širokou kamennou rampu stoupající pod mírným úhlem. Vedla do citadely Tróje Dva, téměř před 5 000 lety, a Schliemann našel svůj poklad poblíž ní. Rampa je dlážděná plochými kameny a úhledně ohraničená. Vozíky a lidé vstupovali do pevnosti touto cestou, když byly egyptské pyramidy ještě nové. Je to jedna z nejstarších věcí, které můžete v Tróji vidět, a jedna z nejsnadněji si představitelných v provozu.

Poslední města na této mohyle byla řecká a římská. Město nazývali Ilion a považovali ho za místo paměti. Starověcí spisovatelé uvádějí, že město navštívil Alexandr Veliký v roce 334 př. n. l., uctil nedalekou Achillovu hrobku a zanechal oběti. Římští císaři si město vážili, protože Řím sledoval jeho původ až k trojskému hrdinovi Aeneovi. Na jižním okraji lokality si můžete posedět v malém římském odeonu, krytém divadle pro hudbu, jehož zakřivená kamenná sedadla se dochovala.

Trója se v roce 1998 zapsala na seznam světového dědictví UNESCO. O dvacet let později, v roce 2018, bylo ve vesnici Tevfikiye, kousek jízdy od místa, kde stojíte, otevřeno Trójské muzeum. Jeho rezavě zbarvená krychle uchovává tisíce nálezů z mohyly, včetně některých kusů vrácených ze zahraničních muzeí. Pokud se vám ruiny zdají být obtížně čitelné, muzeum jim prozradí tváře, nástroje a hlasy. Mnoho návštěvníků říká, že místo dává větší smysl při druhé návštěvě, jakmile předměty zaplní mezery.

Než odejdete, zastavte se někde v klidu a otočte se na severozápad, směrem k úžině. Rovina pod vámi byla kdysi širokým zálivem, který řeky po tisíce let pomalu zanášely. Lodě mohly kdysi kotvit tam, kde nyní traktory křižují pole. Zastavte se a nechte vítr dělat to, co tu dělal vždycky. Devět měst to slyšelo před vámi. Ať už je pravda za básní jakákoli, lidé si tento kopec vybírali znovu a znovu, a dnes odpoledne jste udělali totéž.