Istanbulská archeologická muzea

Nádvoří je štěrkové a kamenné a zvuk vašich vlastních kroků se k vám vrací s chvilkou zpoždění. Rozbité sloupy leží pod širým nebem, uspořádané v hrubých liniích, mezi nimiž se prodírá tráva. Kočka spí na římské hlavici. Uvnitř se vzduch okamžitě změní – je chladnější, sušší a nese slabou minerální vůni starého mramoru a leštidla na podlahy. Hlasy se těmito chodbami nesou daleko. Někdo o dva pokoje dál zní, jako by stál vedle vás.

Toto není jedno muzeum, ale tři, které sdílejí nádvoří hned pod palácem Topkapı. Velká budova se sloupovým průčelím uchovává klasické sbírky. Menší budova naproti se nachází v oblasti starověkého Blízkého východu: Mezopotámie, Egypt a Anatolie před příchodem Řeků. Třetí je kachlový pavilon ze 70. let 15. století, jedna z nejstarších osmanských budov ve městě, dnes používaná pro keramiku. Jedna vstupenka zahrnuje všechny tři a většině návštěvníků dojdou síly dříve, než jim dojdou pokoje.

Jeden člověk je zodpovědný za velkou část toho, co uvidíte. Osman Hamdi Bey byl malíř, archeolog a správce a tuto instituci vedl od konce devatenáctého století. Prováděl vykopávky, sbíral a především psal pravidla. Pod jeho vlivem Osmanský stát zpřísnil své zákony o starožitnostech, takže předměty vykopané na jeho území již nemohly být jednoduše přepravovány do zahraničí. Tato změna je důvodem, proč jsou tyto místnosti plné.

Nejprve se podívejte k mramorové rakvi s vytesanou bitevní scénou po boku. Říká se jí Alexandrův sarkofág a Alexandr se na ní skutečně objevuje na koni, jak bojuje s Peršany. Nikdy v ní nebyl pohřben. Hrobka byla téměř jistě vyrobena pro místního sidonského krále, který vládl s Alexandrovou podporou. Název zůstal usazen po více než století, protože je pohodlný a protože alternativu je mnohem těžší říci.

Nyní se přibližte a podívejte se na řezbu v tlumeném, pronikavém světle. Na kameni jsou stopy barev – červená, žlutá, modrá a zbytky fialové. Starověké mramorové sochy byly malovány, často v sytých barvách, a bílý klasický svět v našich hlavách je omylem způsobeným zvětráváním. Na světě se dochovalo jen velmi málo původních nátěrů. Na tomto jednom předmětu jich zbylo dost na to, abyste si ho mohli začít představovat tak, jak ho viděl jeho majitel.

Vedle něj stojí další hrobka ze stejného královského hřbitova, s vytesané truchlícími ženami mezi sloupy, každá postava v trochu jiné póze. Pak vyjděte ven a podívejte se na samotnou průčelí budovy muzea. Architekt si pro fasádu vzal návrh těchto sarkofágů – sloupy, štít, stejný rytmus napříč celou průčelí. Nádoba byla modelována podle jejího obsahu. Jen málo muzeí tak jasně uvádí, co považují za nejdůležitější předmět uvnitř.

Ve starověké budově z Blízkého východu, v pouzdře, kolem kterého se snadno projde, je uložena malá hliněná tabulka pokrytá klínovým písmem. Zaznamenává podmínky mírové dohody mezi egyptským faraonem a chetitským králem, uzavřené po letech války před více než třemi tisíci lety. Stanovuje hranice, návrat uprchlíků a slib vzájemné obrany. Kopie tohoto textu visí v sídle Organizace spojených národů.

Zamyslete se nad tím, jak se tato tabulka dostala do této místnosti. Byla to pálená hlína, uložená v archivu v chetitském městě ve střední Anatolii. Město bylo zničeno a archiv spálen a oheň tabulky ztvrdl, místo aby je zničil. Dokumenty psané na papyru ze stejného období jsou dávno pryč. Nejkřehčeji vypadající předmět v této budově přežil právě proto, že budova, ve které byl umístěn, shořela. Archeologie je plná nehod ve tvaru této.

Je toho zde mnohem víc a odměňuje to výběr, spíše než snahu vidět všechno. Glazované cihlové panely z Babylonu se zvířaty v reliéfu. Chetitské kamenné postavy s těžkými, trpělivými tvářemi. Nápis vytesaný dělníky, kteří kopali vodní tunel pod Jeruzalémem a zaznamenali okamžik, kdy se jejich dva týmy setkaly v podzemí. Egyptský a asyrský materiál podél jedné chodby. Dovolte si projít kolem tří místností, abyste v jedné mohli strávit deset minut. Únava z muzea je skutečná a v tak plných sálech, jako jsou tyto, přichází rychleji.

Nahoře v hlavní budově sekce pokrývá samotné město, vrstvu po vrstvě, od doby před Řeky až po osmanské období. Hledejte kus těžkého železného řetězu. Pochází z opevnění, které kdysi uzavíralo ústí Zlatého rohu před nepřátelskými loděmi. Články jsou silné, zrezivělé a překvapivě velké. Když stojíte před ním, myšlenka uzavření přístavu řetězem přestává znít jako legenda a začíná znít jako inženýrství.

Části komplexu jsou již dlouho v rekonstrukci a místnosti se otevírají a zavírají bez většího varování. Některé štítky jsou vynikající a jiné vedou do jedné linie. Berte nádvoří vážně, místo abyste ho rychle přecházeli. Mnoho silných kusů stojí venku, protože uvnitř není místo, včetně sarkofágů, sloupových bubnů a nápisů, které by menší muzeum umístilo do své hlavní haly. Pod stromy je kavárna. Posaďte se tam deset minut a nechte mramor usadit, než se pustíte do posledních místností.

Než odejdete, vraťte se na nádvoří a na chvíli se posaďte. Nad vámi se tyčí zeď paláce Topkapı a za ní kopule starého města. Kameny kolem vás pocházejí ze Sidonu, Babylonu, Jeruzaléma a Anatolie, přinesené sem říší, která již neexistuje, do budovy postavené mužem, který chtěl, aby si jeho vlastní země zachovala svou minulost. Kočka se přestěhovala do jiného hlavního města. Štěrk křupe, když vstanete.