Divadlo Aspendos

Hoďte minci na podlahu jeviště a lidé v horní řadě to uslyší. Toto tvrzení se často opakuje a zde se téměř blíží pravdě. Vejděte klenutým vchodem a teplota klesne – chodba je kamenná, hluboká a zastíněná. Pak se prostor otevře. Sezení se před vámi zvedá v čistém půlkruhu a celá zadní stěna jeviště stále stojí v plné výšce s neporušenou linií střechy.

Právě tato poslední část je důvodem, proč sem jezdí specialisté. Římská divadla přežívají v mnoha zemích Středomoří. Téměř ve všech z nich se budova jeviště zřítila a zůstala jen sedadla nakloněná ke svahu. V Aspendu budova jeviště stojí. Dveře, výklenky, okenní otvory a horní patro jsou na svém místě. Můžete vidět tvar místnosti, ve které herci hráli, spíše než si ho představovat z plánu na desce.

Nápis jmenuje architekta. Jmenoval se Zenón, syn Theodora, a byl to místní muž. To je neobvyklé a stojí za zmínku. Jen velmi málo starověkých budov nese jméno osoby, která je navrhla. Divadlo bylo postaveno ve druhém století našeho letopočtu, za vlády Marka Aurelia, a městu ho darovali dva bohatí bratři z rodiny Curtiů, jejichž jména se objevují i v nápisech.

Podívejte se, jak se budova setkává s kopcem. Spodní sedadla spočívají na přirozeném svahu, což ušetřilo obrovské úsilí. Horní sedadla a boční vchody stojí na vybudovaných klenbách, protože kopec se vypínal. Dvě klenuté chodby vás zvenčí vedou přímo do středu sedadel. Nad horní řadou se nachází arkádová galerie, která stínila diváky a napomáhala zvuku. Celý design je spíše praktický než okázalý.

Stěna jeviště nebyla holá, jak vypadá dnes. Pokrývaly ji mramorové panely, vpředu na konzolách stály řady sloupů a mezi nimi ve výklencích sochy. Otvory pro upevnění jsou stále viditelné na povrchu. Nahoře je reliéf zobrazující postavu obklopenou rostlinnými svitky, obvykle identifikovanou jako Dionýsos, bůh spojovaný s divadlem. Nad tím se nacházely objímky pro dřevěnou markýzu, která stínila publikum.

Akustika je skutečně dobrá a důvody jsou spíše strukturální než magické. Sedadla jsou strmě skloněna, takže zvuk dosáhne každé řady, aniž by procházel řadou před nimi. Zakřivený kámen jej spíše odráží, než pohlcuje. Vysoká zeď jeviště za herci odráží hlas dopředu, místo aby ho nechala unikat nahoru. Postavte se doprostřed jeviště a mluvte normálním hlasem. Někdo nahoře uslyší slova.

Toto je věc, která budovu zachránila. Po římském období nebylo divadlo opuštěno farmářům hledajícím tesaný kámen, což tato místa obvykle ničí. V seldžuckém období bylo přeměněno na karavanseraj – opevněný hostinec pro obchodníky a jejich zvířata. Zdi byly udržovány, protože je někdo používal. Používaná budova se opravuje. To je hlavní důvod, proč zeď jeviště stojí dodnes.

Stopy tohoto pozdějšího období jsou na zdech stále patrné. Místy můžete najít klikaté vzory v červených cihlách a dlaždicích, nanesené na římské zdivo. Hledejte je v chodbách a v horních parterech. Je to zvláštní prolínání: římské inženýrství dole, seldžucká výzdoba nahoře, s několika stemi lety mezi nimi. Většina návštěvníků projde přímo kolem dlaždic, protože se dívají na jeviště.

Divadlo stále funguje. Konají se zde představení, včetně mezinárodního operního a baletního festivalu v letních měsících. Na starobylý kámen jsou položeny polštáře, osvětlení je dočasně instalováno a publikum sedí zhruba tam, kde sedělo publikum ve druhém století. Pokud vaše návštěva připadne na datum představení, je večerní zážitek zcela jiný než poledne. Ve dne si můžete sednout kdekoli a zůstat tak dlouho, jak chcete.

Aspendos bylo město, nejen divadlo, a zbytek města leží na kopci nad ním. Na plochém vrcholu akropole se rozkládá stadion, tržiště, budova rady a pozůstatky baziliky. Nahoru chodí jen velmi málo lidí. Cesta je drsná a není zde žádný stín. Pokud máte čas a dostatek vody, jděte – pravděpodobně budete mít celé horní město jen pro sebe.

Dalším důvodem, proč inženýři podnikají cestu sem, je akvadukt. Severně od místa se nad plání tyčí vysoké kamenné věže. Patří k systému tlakové vody. Kanál klesal do údolí, protékal pod tlakem a na druhé straně se znovu zvedal. Věže tento tlak v bodech obratu uvolňovaly. Pohled na jednu z nich zblízka jasně ukazuje, kolik město investovalo jen do svádění vody z kopců.

Z parkoviště je prostředí snadno podceňováno. Aspendos leží na Pamfylské pláni, plochém pobřežním pásu podepřeném pohořím Taurus, které se prudce zvedá kousek do vnitrozemí. Město na této pláni zbohatlo – zemědělská půda, koně a řeka, která ho spojuje s mořem. Bohatství vysvětluje existenci divadla. Malé chudé město si nestaví budovu této kvality a rozhodně si ji nemůže ani udržovat.

Navštivte divadlo brzy nebo pozdě odpoledne, pokud můžete. Nízké slunce dopadá na stěnu jeviště z boku a odhaluje zárubně, konzoly a díry po mramorových úchytech. V poledne se vše zploští a povrch vypadá jako prázdný kámen. Rána jsou chladnější a klidnější, než dorazí autobusové skupiny z letovisek podél pobřeží. Tady stačí hodina, dvě hodiny jsou ještě lepší.

Než půjdete, vylezte do nejvyšší řady a posaďte se. Podívejte se na podlahu pódia dole. Vzdálenost je značná, a přesto se prostor zdá těsný – tak funguje design. Někdo tyto proporce vypočítal pomocí lana, vodních hladin a aritmetiky a udělal to správně. Lidé sedí na tomto místě už velmi dlouho a čekají, až se něco začne. Dejte tomu chvilku. Pak poslouchejte.