Pláž Iztuzu

Zuj si boty a vnímej písek. Je jemný a světle zlatý, pevně udusaný blízko vodní hladiny. Pláž se od tebe táhne v dlouhé, jasné stuze, dokud se neztratí v mořském oparu. Na jedné straně Středozemní moře přitéká v pomalých, rovnoměrných vlnách. Na druhé straně, jen pár set metrů odtud, se rozprostírá zelená říční delta, plochá a tichá, plná rákosí a ptačího zpěvu. Jen velmi málo pláží vás dostane mezi sladkou a slanou vodu zároveň. Tato ano.

İztuzu je písečná mělčina. Táhne se asi čtyři a půl kilometru a odděluje deltu řeky Dalyan od otevřeného moře. Řeka se vine dolů od jezera Köyceğiz bludištěm kanálů lemovaných vysokým rákosím. Většina návštěvníků připlouvá malými loďkami, které se tímto bludištěm proplétají. Kapitáni se řídí pamětí, protože stěny rákosí vypadají všechny stejně. Když loď konečně vyklouzne z kanálů a před ní se otevře pláž, celá loď obvykle ztichne.

Toto je také jedna z nejdůležitějších želvích pláží ve Středomoří. Každé léto zde hnízdí mořské želvy karety obecné. Vědci jim říkají Caretta caretta a místní obyvatelé podél tohoto pobřeží používají stejný název. Samice karety karety obecné se v noci vytáhnou na břeh, vyhrabou zadními ploutvemi jámu a nakladou desítky měkkých vajec. Pak hnízdo zakryjí, odtáhnou se zpět do vody a zmizí. Mnoho z nich se vylíhlo přesně na této pláži před desítkami let a instinktivně se vrátilo do písku, odkud začalo.

Asi o dva měsíce později se vylíhnutá mláďata vyhrabou, obvykle po setmění. Každé z nich je dostatečně malé, aby se vešlo do dlaně. Hnají se za nejjasnějším horizontem, což na přírodní pláži znamená moře. Umělé světlo je mate a zmatená mláďata umírají. Proto se Iztuzu v noci během hnízdní sezóny zavírá a proto zde budovy zůstávají nízké a tmavé. Pravidla jsou záměrně přísná. Želvy tu byly první.

Pláž o toto všechno téměř přišla. V 80. letech 20. století plánovali developeři na písečném břehu velký hotelový komplex. Ochranáři přírody v Turecku i v zahraničí proti tomuto projektu bojovali. Nejhlasitější hlas patřil June Haimoffové, Angličance, která se zde usadila v jednoduché plážové chatrči. Místní jí říkali Kaptan June – Kapitánka June. Psala dopisy, verbovala vědce a novináře a odmítala se vzdát. Kampaň přitáhla mezinárodní pozornost a tlak fungoval.

V roce 1988 Turecko vyhlásilo oblast Köyceğiz a Dalyan za zvláštní chráněnou oblast životního prostředí. Hotel nebyl nikdy postaven. İztuzu zůstala pláží z písku, rákosí a želv, nikoli z betonu. Ochranářské skupiny ji od té doby mnohokrát chválily a často je uváděna mezi nejlépe chráněnými plážemi v Evropě. Haimoffová strávila zbytek svého dlouhého života u vody, kterou pomohla zachránit, a její stará chatrč byla zachována jako malý památník kampaně.

Jděte směrem k vzdálenému konci pláže, poblíž vjezdu z ulice, a dorazíte k záchrannému centru pro mořské želvy. Veterináři a dobrovolníci ošetřují želvy zraněné lodními vrtulemi, rybářskými háčky a spolknutým plastem. Zotavující se zvířata odpočívají ve stinných nádržích a návštěvníci se na ně mohou podívat. Zdravé želvy se vracejí do moře a některé nesou satelitní štítky, aby vědci mohli sledovat jejich cestu přes Středozemní moře. Malý dar pomáhá udržovat nádrže v chodu.

Při procházce sledujte samotný písek. Dřevěné kůly a malé rámy podobné klecím označují aktivní hnízda, každé z nich drží vejce dlaň pod hladinou. Dejte jim prostor. Slunečníky jsou povoleny pouze ve vyznačených zónách odsazených od vody, protože tyč zatčená na nesprávné místo může snůšku vajec rozdrtit. Stopy v ranním písku někdy ukazují, kde samice přes noc vystoupila na břeh – dvě rýhované linie, jako otisk pneumatiky traktoru.

Za pláží si delta žije svým rušným životem. Volavky stojí zamrzlé v mělčině. Ledňáčci se mihnou mezi rákosím. Modrí krabi se prohánějí po dně kanálu a parmice zvlňují hladinu. Směs sladké a slané vody z této oblasti dělá jeden z nejbohatších mokřadů na tureckém pobřeží. Pokud se v pozdním odpoledni vydáte lodí zpět směrem k Dalyanu, světlo zbarví rákosí dozlatova a ptáci vylétají na krmení.

Město Dalyan je pojmenováno podle rybářských jezů – pastí podobných plotu, které chytají ryby pohybující se mezi jezerem a mořem. Lidé v této vodě loví ryby po tisíce let. Vysoko na útesech nad řekou shlížejí na proplouvající lodě hrobky vytesané do skalní stěny. Patřily Kaunosu, starobylému městu, jehož ruiny stále stojí nedaleko. Vytesané fasády připomínají malé chrámy, doplněné sloupy a štíty vytesanými přímo do kamene.

Do İztuzu se můžete dostat také po silnici, klikatou cestou borovým lesem z Dalyanu. Oba konce pláže působí odlišně. Na konci silnice se nachází záchranné centrum a rušnější úsek lehátek. Konec řeky působí divočejším dojmem s dunami, naplaveným dřevem a ústím kanálu. Mezi nimi leží dlouhé úseky, kde se můžete projít deset minut a nikoho nepotkat. Vezměte si s sebou vodu, protože stínu uprostřed písčiny je málo.

Plavání je snadné a otevřené. Mořské dno se mírně svažuje, voda je čistá a vlny jsou obvykle měkké. Na začátku léta se můžete o moře podělit s větším množstvím života, než byste čekali, protože dospělé želvy se krmí a čekají v zátoce těsně u pobřeží. Spatření jedné hladiny, na kterou se člověk může nadechnout – tmavý krunýř, tupá hlava, pomalé mrknutí – je okamžik, na který si lidé pamatují roky.

Než odejdete, postavte se k hladině a podívejte se dolů po celé délce písečné mělčiny. Téměř nic zde není zastavěno a právě tato absence je smyslem. Tato pláž vypadá tak, jak vypadá, protože se lidé hádali, psali dopisy a tvrdohlavě se o ně starali. Pod vašima nohama, někde v teplém písku, už možná čeká na setmění další generace karet, připravená prorazit si cestu ven a utéct za vlnami.