Afrodisie

První věc, které si všimnete, je ticho. Topolové listy se ve vánku vlní. Někde v dálce hučí traktor a mramor se podél cesty jemně třpytí – bílý, šedý a modrošedý, kamkoli se podíváte. Afrodisias leží na vysoké náhorní plošině, obklopená horami, daleko od pobřežních davů. Starobylá města jsou zřídka tak klidná. Udělejte pár kroků a kámen začne předvádět: sloupy s vroubkovaným vzorem, vyřezávaná písmena, tvář vyhlížející z vlysu. Toto město vytvořili sochaři a nikdy vám na něj nedá zapomenout.

Město dostalo své jméno po Afroditě, bohyni lásky, ale bohyně zde uctívaná byla starší a podivnější než ta známá řecká. Začínala jako místní anatolská bohyně matka a postupem času s Afroditou pomalu splynula. Její kultovní socha nenosila splývavé roucho. Nosila tuhý, pouzdrový oděv pokrytý pásy vyřezávaných postav – sluncí, měsíců a mytologických scén. Poutníci cestovali na dlouhé vzdálenosti do její svatyně a svatyně dala tomuto městu jméno.

Geologie vysvětluje téměř všechno ostatní. Asi dva kilometry od místa, kde stojíte, se v kopcích nacházejí lomy z jemného mramoru v bílé a modrošedé barvě. Afrodisias, s nekonečným množstvím materiálu na dosah ruky, školila sochaře stejně jako jiná města cvičila vojáky. Po staletí zde vzkvétala řezbářská škola. Podpisy afrodisiánských sochařů byly nalezeny na sochách po celém římském světě, od Řecka po Itálii. Mramorové umění bylo exportním odvětvím tohoto města a mezi zákazníky byli i císaři.

Moderní svět tohle všechno málem přehlédl. V roce 1958 se turecký fotograf Ara Güler vracel z úkolu a ztratil se. Skončil ve vesnici zvané Geyre, kde mezi ruinami žili farmáři. Fotografoval muže, jak pijí čaj vedle starověkých sloupů a hrají karty na padlých hlavicích. Fotografie obletěly celý svět a vědci si jich všimli. Špatná odbočka na venkovské cestě znovu uvedla ztracené město do dvacátého století.

Muž, který odpověděl na výzvu, byl Kenan Erim, turecký archeolog pracující na Newyorské univerzitě. S vykopávkami začal v roce 1961 a zbytek svého života věnoval tomuto městu – doslova. Pracoval zde každou sezónu až do své smrti v roce 1990 a je pohřben na místě, vedle monumentální brány. Během stejných desetiletí byla vesnice Geyre postupně přesunuta o kousek dál, aby se starobylé město mohlo vrátit na světlo.

Tato brána, Tetrapylon, je nejlepším úvodem do místního vkusu. Postavena ve druhém století, označovala přístup k Afroditině svatyni. Její sloupy jsou uspořádány ve shlukech a některé jsou spirálovitě rýhované, což je ozdoba, o kterou se jen málo měst pokusilo. Nad nimi se nacházejí vyřezávané štíty plné ornamentů. Brána se zřítila už dávno, ale tým vykopávek ji znovu postavil z původních bloků. Postavte se pod ni a uvidíte, co město sochařů dělalo pro zábavu.

Nyní najděte Sebasteion, velké překvapení tohoto místa. Byla to procesní alej lemovaná třípatrovými portiky, postavená v prvním století a zasvěcená společně Afroditě a římským císařům. Horní patra pokrývaly mramorové reliéfní panely – císaři zobrazovaní jako bohové a hrdinové, řecké mýty a zosobněné národy, celkem desítky scén. Mnoho panelů se dochovalo a ty nejlepší jsou vystaveny v muzeu. Představte si, že se procházíte touto chodbou s vyřezávanými postavami tyčícími se po obou stranách.

Na severním okraji areálu se nachází stadion, který je možná nejlépe zachovalý ve starověkém světě. Táhne se asi dvě stě sedmdesát metrů, má zaoblené konce a sedadla pro zhruba třicet tisíc lidí. Sportovci zde soutěžili v běhu, zápase a boxu. V pozdějších stoletích byla jeho část upravena pro gladiátorské představení. Vylezte o několik řad a posaďte se. Sedadla jsou původní a ticho v dlouhém oválu je pozoruhodné.

Samotný chrám Afrodity měl druhý život. Kolem pátého století křesťané přestavěli pohanský chrám na velký bazilikální kostel. Místo aby ho zbourali, stavitelé rozebrali sloupy chrámu a přemístili je tak, aby vytvořili delší sál. Čtrnáct sloupů stále stojí. Výsledek mate návštěvníky, kteří přicházejí poprvé, a je to příjemné – díváte se na chrám obrácený naruby. Bohyně odešla, shromáždění se změnilo a mramor prostě pokračoval v práci.

Vyhraďte si čas na muzeum poblíž vchodu. Nachází se zde kultovní socha Afrodity, otlučená, ale rozpoznatelná, spolu s portrétními hlavami, sarkofágy a reliéfy ze Sebasteionu. Pozorně se podívejte na nedokončené kousky a procvičte si řezby z dílen sochařů. Ukazují stopy dláta studentů, kteří se učí řemeslu. Jen málo muzeí vám umožní krok za krokem sledovat, jak se z kamenného bloku stal římský senátor nebo bůh.

Uznání přicházelo pomalu, ale nakonec plně. V roce 2017 UNESCO zapsalo Afrodisias na seznam světového dědictví a zahrnulo do něj i starověké lomy – vzácná pocta, která zachází se surovým kamenem a dokončeným městem jako s jedním příběhem. Za slavnými památkami se projděte k radniční budově s mramorovými sedadly a k velkým lázním. Mezi nimi rostou granátová jablka a topoly. Plošina kolem ruin se stejně jako vždy rozkládá na farmách.

Než odejdete, zastavte se u jakéhokoli bloku vyřezávaného mramoru a sledujte očima jednu linii – kudrlinu vlasů, akantový list, písmeno v řečtině. Někdo tu stál, v tomto světle, a pevnou rukou tu linii přeřízl. Hory kolem vás se od té doby nezměnily. Traktor stále hučí někde za topoly. Na okamžik se vzdálenost mezi ránem toho řezbáře a vaším zdá velmi malá. Vezměte si to s sebou k bráně.