Ayderská plošina

Pravděpodobně prší, nebo právě přestalo, nebo se chystá začít. Voda je tu neustále – kape z plechových střech, stéká kanálky podél cesty, visí ve vzduchu jako jemná mlha. Tráva pod nohama je promočená. Někde nad vámi pomalu klepe kravský zvon, když se zvíře pohybuje po svahu. Pokud ucítíte slabý zápach síry, je to horký pramen a důvod, proč sem lidé poprvé přišli.

Toto je jajla – horská osada s letními pastvinami, obývaná po část roku a po zbytek roku většinou prázdná. Ayder leží zhruba v nadmořské výšce 1 350 metrů, na římse otevřené trávy obklopené lesem, který se táhne po svazích všemi směry. Vzorec je v těchto horách starý. Vesnice leží nízko, poblíž čaje a kukuřice. Zvířata a jejich ošetřovatelé vycházejí v červnu a sestupují, než sníh uzavře cestu.

Cesta sem je jen polovina cesty. Z Çamlıhemşinu vede silnice podél řeky Fırtına úzkou roklí a Fırtına znamená bouře. Voda je hlučná, světle zelená a rychlá. Dávejte si pozor na staré kamenné mosty, které ji křižují – jednoduché oblouky, strmě svažité, dostatečně úzké, aby se dva lidé mohli opatrně minout. Několik jich je stále v provozu. Výš v údolí se na skalním výběžku nacházejí zříceniny hradů, u kterých stojí za to se za jasného dne zastavit.

Teplá voda zde přirozeně pramení a po dlouhou dobu se používá ke koupání. Ve vesnici jsou termální lázně, kde je pramenitá voda přiváděna potrubím do bazénů a soukromých chat. Je skutečně horká, bohatá na minerály a mírně páchnoucí, a je to správná věc po dni stráveném chůzí ve studeném dešti. Místní rodiny tyto vody využívají po generace. Rezervujte si vstupenky předem v létě, protože se sloty rychle zaplní tureckými návštěvníky.

Lidé z těchto údolí jsou Hemşin, skupina s vlastními zvyky, oděvy a dialektem a dlouhou tradicí migrace za prací. Jejich hudba hraje na tulum, dudy vyrobené z nafouknuté kozí kůže s dvojitou rákosovou píšťalou. Nemá žádný dronový zvuk, díky čemuž zní ostřeji a rychleji než většina dud. Když to začne, lidé se chytí za ruce v řadě nebo kruhu a tančí horon – rychlé, pevné kroky s třesoucími se rameny.

Jezte muhlamu, nazývanou také kuymak. Kukuřičná mouka se vaří na másle, poté se vmíchá místní sýr, dokud směs nezezlátne a netrhá se z lžíce do dlouhých nití. Podává se v pánvi, ve které se vařila. Přidejte med a čerstvý chléb a to je snídaně. Med z vysokých náhorních plošin v této provincii patří k nejdražším v zemi, protože včely pracují v úzkém okně alpských květin a objem je malý.

Podívejte se, jak jsou budovy postaveny. Tradiční vzor je kamenné přízemí pro zvířata a sklady, dřevěné horní patro pro lidi a široký přesah střechy, který odvádí déšť od zdí. Pak se podívejte, co bylo přidáno později. Betonové bloky byly během turistického boomu rychle postaveny a náhorní plošina ztratila velkou část své soudržnosti. Program obnovy některé z nich odstraňuje a znovu obkládá. Posuďte výsledky sami.

Ayder je hlavní vstupní branou do pohoří Kaçkar, které se tyčí nad 3 900 metrů nedaleko východně odtud. Z plošiny vedou stezky směrem k ledovcovým jezerům, vysokým pastvinám a samotným vrcholům. Je to oblast pro náročné pěší turistiku s nespolehlivým počasím a místní průvodce je rozumnou investicí. V okolním lese žijí v pořádném počtu medvědi hnědí. Průvodci vám řeknou, kde se v poslední době pásli, a stojí za to si to poslechnout.

Sezónní rytmus stále funguje. Rodiny přicházejí, když je tráva zralá, a plošina se plní lidmi, zvířaty, kouřem a hlukem. Přes léto se zde vyrábí sýr a máslo. Na podzim se vše vrací zpět. Zima uzavírá velkou část horního údolí, i když samotná vesnice nyní zůstává otevřená a přijímá návštěvníky ze sněhu. Pokud přijedete koncem jara, očekávejte uzavřené silnice nad plošinou a všude tekoucí vodu z tajícího ledu.

Všude kolem se valí vodopády, některé trvalé a některé se objevují až po silném dešti. Jeden poblíž vesnice padá v dlouhém, tenkém vodopádu, který místní lidé přirovnávají k závoji nevěsty. Vydejte se k němu ráno, než se mraky zatáhnou. Cesta je v každém ročním období blátivá. Po jejích okrajích rostou kopřivy, takže dlouhé kalhoty jsou spíše praktickou volbou než opatrností.

V letním slunovratu se na náhorních plošinách konají festivaly. Lidé se sem sjíždějí na den plný hudby, tance a jídla pod širým nebem, na mokré trávě, za počasí, které by stejnou akci kdekoli jinde zrušilo. Tato setkání jsou spíše lokální než inscenovaná pro návštěvníky a cizinci jsou obvykle vítáni. Hudba hraje dlouho a neexistuje žádný tištěný program. Zeptejte se ve svém penzionu na data, protože se mění a mimo údolí se jen zřídka inzerují.

Než vyrazíte, za soumraku se kousek od vesnice projděte a zastavte se. Les začíná náhle na okraji trávy. Mraky sestupují ze svahu v pomalých příkrovech, pak se ztenčují a pak se zase objevují. Uslyšíte vodu z několika směrů a někde za sebou zvonění zvonu. Nic zde není dramatické v jediném okamžiku. Hromadí se. Pokud dostatečně dlouho stojíte v klidu, náhorní plošina si sama prosadí své.