Starobylé město Myra

Přijíždíte mořem plastu. Moderní Demre je město skleníků – tisíce jich třpytí se k obzoru a pěstují rajčata pro polovinu Turecka. Pak silnice končí u šedého útesu a doba plastu se vytrácí. Skalní stěna před vámi je odshora dolů vytesána dveřmi, sloupy a verandami – vertikální město hrobek, naskládaných jako byty pro mrtvé. Z otvorů vylétají holubi. Tento efekt přeruší konverzaci.

Toto je Myra, jedno z velkých měst Lykie – starověké námořní oblasti tohoto pobřeží. V době svého rozkvětu patřila k předním členům Lykijské ligy a v byzantských stoletích se stala hlavním městem regionu. Většina města stále leží pohřbena pod metry říčního bahna, pod skleníky, které jste právě prošli. To, co bylo vykopáno – hrobky a divadlo – by samo o sobě ospravedlnilo cestu.

Přibližte se k hrobkám a prozkoumejte rytiny. Nejsou to abstraktní monumenty. Jsou to portréty domů – kamenné kopie dřevěných domů, ve kterých Lýkijci skutečně žili, s trámovými konci, trámy a kolíkovými spoji, to vše věrně reprodukováno ve skále. Některé mají vytesané verandy a reliéfy rodin, které uvnitř odpočívaly. Lýkijci dali svým mrtvým trvalé verze domů, které znali. Jakožto bytová architektura hrobky přežily všechny originály.

Proč tak vysoko na útesu? Nikdo nemůže s jistotou říct. Jedna stará víra praví, že okřídlení duchové odnášejí mrtvé do posmrtného života, takže hrobky čekají blízko nebe. Berte to jako věrné předávání lidových pověstí. Je zdokumentováno, že první cestovatelé našli na těchto fasádách stopy červené, modré a žluté barvy – útes byl kdysi barevným městem. Počasí ho od té doby vrátilo do šeda, s nejslabšími náznaky pigmentu.

Vedle útesu se rozkládá divadlo, jedno z největších v Lýkii. Vyjděte po jeho schodištích a chodbách a ocitnete se uvnitř seriózního římského inženýrství – klenutých chodeb, řad sedadel a budovy jeviště, jejíž vyřezávané bloky leží jako dílky skládačky. Hledejte divadelní masky vytesané do reliéfu na padlých kamenech – komediální a tragické tváře, které kdysi zdobily jeviště, nyní spočívají v trávě ve výšce očí.

Divadlo také zaznamenává katastrofy i zotavení. V roce 141 velké zemětřesení zničilo města po celé Lykii, včetně tohoto divadla. Bohatý Lykian jménem Opramoas, známý svými dary, pomohl financovat obnovu zde i v celém regionu. Sedadla, na která vylézáte, jsou zčásti výsledkem jednoho z velkých filantropických činů starověku. Charita, jak se ukázalo, je v Myře starým zvykem – a její nejslavnější praktik teprve přijde.

Ve čtvrtém století byl biskupem tohoto města muž jménem Mikuláš. Staral se o námořníky, chudé a děti a příběhy o jeho tajném dávání darů se šířily po celém křesťanském světě – mince tiše zanechávané, věna poskytovaná v noci. Tyto příběhy, převyprávěné a vyšívané po staletí, putovaly Evropou, měnily oblečení a klima a staly se Santa Clausem. Veselá postava prosince sleduje jeho dokumenty až k biskupovi, který po této zemi chodil.

Jeho kostel stojí ve městě Demre, kousek jízdy od ruin. Kostel svatého Mikuláše je byzantská stavba na starších základech s klenutými uličkami, fragmenty nástěnných maleb a podlahovými mozaikami v geometrických vzorech. Rozbitý sarkofág, který se zde nachází, je tradičně zobrazován jako jeho hrobka. Poutníci, zejména z pravoslavných zemí, přijíždějí po celý rok a prosincové bohoslužby přitahují davy. Osvětlení je tlumené a atmosféra je autentická – ztište hlas a dejte si na čas.

Samotný svatý nezůstal. V roce 1087 námořníci z italského přístavu Bari přepadli kostel a odnesli většinu relikvií domů, kde jsou uloženy. Bari pro ně postavilo baziliku a dodnes každý květen oslavuje jejich příchod. Myra si uchovala příběh, kostel i prázdný hrob – a mnozí by zde namítli, že to bylo lepší důvod k tomuto muži.

Myra si také zasloužila verš v Písmu. Skutky apoštolů zaznamenávají, že Pavel, cestující jako vězeň do Říma, přestoupil v myrském přístavu. Přístav Andriake leží jen pár kilometrů odtud a jeho ruiny stojí za to navštívit – nábřeží, sklady a mohutnou kamennou sýpku postavenou za císaře Hadriána. V sýpce se nyní nachází muzeum lýkijské civilizace, takže v obilných sklepech se nacházejí exponáty, které kdysi uchovávaly zásoby chleba pro flotilu.

Dopřejte tomuto místu klidnou hodinku. Ranní světlo laskavě dopadá na útes s hrobkou a divadlo udržuje stín až do poledne. V ruinách hnízdí čápi a vrabci. Za branou stánky prodávají pomerančový džus a nevyhnutelně i suvenýry se Santou Clausem vedle replik lýkijských hrobek – podivné shrnutí obchodu o dvou tisících letech. Pomeranče jsou alespoň místní a vynikající.

Archeologie zde hraje dlouhou hru. Vykopávky nalezly město ležící pozoruhodně neporušené pod vrstvou bahna – místy hlubokou několik metrů – včetně malé byzantské kaple odkryté s nástěnnými malbami, které jsou stále na místě. Každá kopací sezóna plán trochu odhalí. Místní obyvatelé žertují, že polovina Myry stále spí pod skleníky s rajčaty, a vtip je shodou okolností přesný. To, čím dnes procházíte, je zlomek toho, co vás čeká pod poli.

Než odejdete, postavte se ještě jednou mezi útes a divadlo a nechte vrstvy usadit. Námořník vytesal domy pro své mrtvé. Přišlo zemětřesení a bohatý muž znovu postavil dům. Biskup se tajně vzdal a stal se legendou v rudé. Námořníci ukradli světce, bahno pohřbilo hlavici a farmáři zasadili rajčata nad ruinami. Myra to všechno vstřebala a pokračovala dál – a dnes večer budou její skleníky tiše zářit nad ulicemi, které stále spí pod zemí.